﻿&name="Medaile cti"
&description="Obecné informace:
Medaile cti se uděluje za „statečnost a neohroženost s nasazením vlastního života nad rámec služebních povinností při boji proti jakémukoli nepříteli Spojených států; při účasti na vojenských operacích zahrnujících konflikt s nepřátelskou zahraniční silou; nebo při službě po boku spřátelených zahraničních sil zapojených do ozbrojeného konfliktu proti nepřátelské ozbrojené síle, v němž Spojené státy nejsou válčící stranou“.

Nošení vyznamenání:
Medaile je zavěšena na stuze nošené kolem krku.

Historické informace:
Vyznamenání zřídil prezident Abraham Lincoln 21. prosince 1861 jako Námořní medaili za statečnost, která byla ranou variantou Medaile cti. Zpočátku byla medaile udělována pouze mužstvu. Armádní důstojníci ji mohli získat až od roku 1891 a námořní důstojníci od roku 1915. Během první světové války mohli piloti získat armádní verzi medaile, protože verze pro letectvo byla zavedena až 6. července 1960. Za první světové války obdrželo toto vyznamenání méně než 100 příslušníků armády, včetně 4 pilotů (tří posmrtně).

Pro získání vyznamenání musí příjemce sloužit v ozbrojených silách USA, nemusí však nutně mít americké občanství. Existovaly ovšem výjimky: medaile byla udělena 8 civilistům, včetně jediné ženy – Mary Edwards Walkerové za účast v první bitvě u Bull Runu v roce 1861; pilotu Charlesi Lindberghovi za přelet Atlantiku; a „Buffalo Billu“ Codymu za průzkum Divokého západu. V roce 1916 zvláštní komise americké armády některá udělení zrušila (včetně výše uvedených civilních případů). Některá vyznamenání byla obnovena teprve poměrně nedávno, například Buffalo Billovi v roce 1989. Od začátku druhé světové války se medaile uděluje za mimořádnou statečnost nad rámec služebních povinností při boji proti nepříteli. V důsledku těchto kritérií bylo přibližně 60 % medailí získaných během druhé světové války a po ní uděleno posmrtně.

Známí vyznamenaní piloti:
Frank Luke a Edward Rickenbacker."
